Nejznámější dělení chování novorozence pochází od dětského lékaře T.B. Brazeltona a slouží právě pro rodiče a pečující osoby, aby se naučili jednotlivé projevy chování správně „číst“.
Hluboký spánek
Spí-li miminko hlubokým spánkem, má sníženou tepovou i dechovou frekvenci, je celé uvolněné, nehýbe se a pod zavřenými víčky nehýbe očima, protože se mu nezdají sny. V této fázi spánku je miminko těžké probudit, neprobouzí se ani samo na kojení. Novorozenec většinou usne mnohokrát během dne a je těžké jeho spánkový cyklus ovlivnit. Postupně si však spolu s matkou vytváří určitý rytmus a počet hodin spánku se z počátečních dvaceti pomalu snižuje.
Chceme-li, aby miminko spalo hlubokým spánkem v noci, můžeme se pokusit udržovat jeho bdělost během dne různými podněty. Miminko, se kterým si maminka často povídá, hraje si s ním a pouští mu hudbu, je méně apatické a potom i lépe spí. Dbejme také na to, aby dítě mělo vhodné podmínky k nočnímu odpočinku (pohodlná postýlka, čistý vzduch, klid apod.). Jeho spánek je potom kvalitnější a jeho nervová soustava se může vyvíjet tak, jak má.
Lehký spánek
Tato fáze spánku se také nazývá REM a v překladu znamená rychlé pohyby očí. Vždy předchází hlubokému spánku, a právě v ní se nám zdají sny. Poznáte ji tak, že miminko má sice zavřené oči, můžete ale vidět, že s nimi pohybuje, vydává různé zvuky, hýbe celým tělem. Dech má nepravidelný, tep zrychlený a svalové napětí zvýšené. Právě v této fázi spánku se pravděpodobně probudí, má-li hlad. Nebo chceme-li, můžeme jej v případě potřeby vzbudit my, bude to daleko snazší než v případě hlubokého spánku.
Dřímota
Tento projev chování je přechodnou fází mezi bděním a spánkem. Miminko má sice otevřené oči, jeho pohled je však nepřítomný, dech a tep je pomalý, svalové napětí je uvolněné. V tomto přechodném stavu nemá příliš smysl miminko zahrnovat podněty, pravděpodobně na ně nebude reagovat a může být i mrzuté.
Bdělá pasivita
Miminko je klidné, ale zcela bdělé. Celé tělo má uvolněné, dech a tep pomalý. V tomto stavu je schopno soustředit veškerou svou pozornost na podněty z okolí. Právě nyní je nejvhodnější doba, abychom si s miminkem povídali, zpívali mu a hráli si s ním. Navodit tento klidný stav můžeme například houpáním, mazlením či klidným prostředím.
Bdělá aktivita
V tomto bdělém stavu není miminko příliš klidné, pohybuje celým tělem. Tep a dech má zrychlený. Často „experimentuje“ s hlasem, takže máme pocit, že si povídá nebo zpívá. V této fázi sice není pozornost miminka příliš dlouhá, je však otevřeno komunikaci. Na jeho hlasové projevy můžeme odpovídat svým hlasem, opakovat po něm, tleskat mu, smát se s ním apod.
Pláč
Když miminko pláče, má vysoké svalové napětí, zrychlený tep a nepravidelný dech. Na rozdíl od ostatních popsaných stavů není dobré dávat pláči volný průběh. Miminko vždy totiž pláče z nějakého důvodu. Příčin může být opravdu mnoho a je úkolem každého rodiče, aby se je postupně naučil rozeznávat a odstraňovat je.
Často jsme slyšeli, že je dobré nechat dítě vyplakat, že to potřebuje a nebude potom tolik vyžadovat naši pozornost. Není však nijak průkazné, že by pláč dětskému organismu dělal dobře. Naopak necháme-li miminko plakat příliš dlouho a často, může to vést k dlouhodobé frustraci, která ohrožuje jeho psychický vývoj. To samé platí o tom, že vyplakáním si dítě vychováme. To může platit v pozdějším věku. V raných měsících je však nutné reagovat na všechny potřeby miminka, aby se mohlo zdravě vyvíjet a cítit v bezpečí.
Aniž bychom museli tyto stavy umět pojmenovat, jsme-li dobrými rodiči, reagujeme instinktivně na každý z nich. Všímejme si proto chování svých miminek, zlepší to naši vzájemnou komunikaci a děťátko se bude moci v klidu a pohodě vyvíjet.
Podle: Langmeier, J., Krejčířová,D.: Vývojová psychologie. Grada, Praha 1998, s. 30-31