Náušnice u dětí – ano, či ne?

Není tomu tak dávno, kdy propichování uší holčiček bylo prakticky samozřejmostí a nikdo se nezabýval tím, zda je to vhodné či nikoli. Společnost prostě automaticky předpokládala, že miminko, které má náušničky, je holčička, a miminko, které nemá, je chlapeček.
 

Síla tradice jednoduše přemohla i dočasné módní trendy, mezi které se zařadilo například i propichování jednoho ouška u malých chlapečků (v návaznosti na vlnu „ozdobených“ mužských celebrit). Navzdory veškerému vývoji v této oblasti se však v současné době stává propichování oušek stále větším předmětem různých diskuzí, a to jak zdravotníků, tak rodičů.

Nesnadné rozhodnutí

Před tím, než totiž rodiče nechají ozdobit své berušce ouška slušivými kamínky, měli by si položit zásadní otázku, proč se vlastně k takovému kroku uchylují. Selský rozum nás k takovým otázkám sám o sobě nutí. Projdou-li všechny možné varianty odpovědí, s největší pravděpodobností dojdou k závěru, že ouška nechají píchnout prostě proto, že „je to tak normální“.

Ze zdánlivě neškodného úkonu se zde otevírá poměrně závažná genderová otázka. Společnost má odjakživa tendenci jedince škatulkovat a na základě příslušnosti ke skupině jim přiřazovat určité vlastnosti. Tak tedy mají mít holčičky náušnice a chlapečci nikoli, holčičky si mají hrát na princezny a chlapečci na závodníky - a v dospělosti by měly být ženy ideálně u plotny a muži dělat kariéru. Snažíme-li se v současné době o jakousi emancipaci žen či jejich zrovnoprávnění s muži, neměl by tento proces začínat již v útlém dětství? Neměly by holčičky dostat šanci zůstat „neocejchovány“? Vždyť pokud jsme natolik tolerantní společnost a dokážeme ponechat i tak spekulovaný úkon jako je křest na rozhodnutí svého dítěte, proč něco takového nedokážeme udělat u ozdobné triviality typu náušnice?

Proč se rozhodnout pro náušničky

Navzdory úvahám o logičnosti propichování uší je potřeba důsledně myslet na to, že ačkoli my jako dospělí se dokážeme postavit většině a učinit z odlišnosti přednost, dítě toto neumí. Proto pokud své holčičce náušničky nedáte, vystavujete se poměrně velkému riziku, že jednoho dne přijde ze školky a bude chtít také vypadat krásně jako Andulka Vomáčková. A vy sice můžete využít své autority a razantně zákrok zamítnout, avšak měli byste při tom myslet na to, jak se asi bude vaše holčička v kolektivu cítit, když je „jiná“, když nemůže být princezna jako všechny ostatní malé slečny.

Vzhledem k tomu, že miminko na bolest rychleji zapomíná a tento nepříjemný zážitek tedy „přežije“ snáze než pětiletá holčička, je zcela zásadní na všechny tyto skutečnosti myslet a rozhodnutí učinit co nejdříve.

Průběh a rizika úkonu

Píchání oušek je nejoptimálnější provádět v období po první vlně očkování a zhruba před 6. měsícem věku, protože se stoupajícím věkem se dítě stále více pohybuje a hrozí komplikovanější hojení. Zákrok by měl provádět zkušený lékař, a to pediatr, ušní lékař nebo chirurg.

K dispozici jsou dvě metody - klasicky jehlou, nebo nastřelením. O vhodnosti toho kterého postupu vás jistě rád informuje váš ošetřující lékař. Během procedury se velmi často stává, že je rodič poslán mimo ordinaci, aby ho pláč miminka příliš nerozrušoval. Po provedení samotného úkonu následuje několik týdnů pravidelného ošetřování ranky, aby se správně zahojila.

Zajímavé informace o píchání náušniček najdete v on-line verzi časopisu Betynka - http://www.betynkai.cz/clanek/143/nausnice_ji_slusi.html

 
 
 
SLÁVEK  |  15.prosince 2011  01:41  |  

jÁ SI MYSLÍM, ŽE NÁUŠNICE BY MĚLI NOSIT VŠICHNI, HOLKY I KLUCI, DÁMY I PÁNOVÉ, PROTOŽE NOŠENÍ NÁUŠNIC ZLEPŠUJE TĚLESNOU KONDICI A PRODLUŽUJE ŽIVOT. JAKO DĚCKU- KLUKOVI MI MAMINKA PROPíCHLA UŠI ASI V E ČTYŘECH LETECH A NOSIL JSEM V NICH OPRAVDOVÁ ŽENSKÁ ORINGLATA S KLASICKOU ODKLÁPĚCÍ PACIČKOU VZADU . DODNES SI TA LÉTA NEMOHU VYNACHVÁLIT, PROBUDIT SE RÁNO S NÁUŠNICEMI JE PROSTĚ KRÁSNÉ. POZDĚJI UŽ TO NEŠLO, PROTOŽE SE TO VE ŠKOLE NESMĚLO U CHLAPCŮ NOSIT. MĚ TO TEHDY HROZNĚ MRZELO ŽE UŽ NESNÍM, DIRKY MI CO VENKOVSKÉMU DĚCKU ZE SAMOTY POCHOPITELNĚ ZAROSTLY - NO ALE V SEDMATŘICETI JSEM NEODOLAL A MÁM UŠI PROPÍCHNUTÉ ZNOVU A NAPOŘÁD ,JAKO KDYSI, KDYŽ JSEM BYL JEŠTĚ MALIČKÝ. OSTATNĚ, ONI KDYSI DÁVNO LIDÉ NEBYLI ŽÁDNÍ BLBCI ANI MARNIVCI ,KDZYŽ NA TO PŘIŠLI A DOBŘE VĚDĚLI, PROČ SE UŠI MAJÍ PROPICHOVAT VŠEM. A KDO TOMU NEVĚŘÍ, AŤ SI SÁM VYZKOUŠÍ, TŘEBA NA CHVILKU, NEBO I NA DLOUHO, JEN SE ZA NÁUŠNICE NESMÍ STYDĚT MEZI LIDMI. DNEŠNÍ LIDÉ JSOU TOTIŽ ZBLBLÍ - NA BLBCI POCHOPITELNĚ PROPÍCHNUTÉ UŠI NEVYLEPŠÍ NIC - A DOVEDETE SI PŘEDSTAVIT, JAK O MNOHO BLBĚJI BY S NÁUŠNICEMI V OBOU UŠÍCH A V TVRDÉM SAKU VYPADAL PAN KLAUS ? URČITĚ JEŠTĚ BLBĚJI, NEŽ JEN V TOM SVÉM TVRDÉM SAKU A BEZ NÁUŠNIC.

Alena  |  10.října 2008  22:11  |  Alisek.J@centrum.cz

Já své dceři naušničky určitě dám.K holkám to rozhodně patří a když je ještě v kočárku a někdo Vás potká a koukne co vlastně máte,tak to hned vydí a nemůže říct:Jé vy máte ale pěknýho chlapečka.To je můj názor.

Běla  |  18.července 2008  09:32  |  kara.nova@seznam.cz

Já našim dcerkám naušnice nedala. Mě je naše máma dovolila až v dospělosti a teď vidim,že to nebyl špatný nápad....

přejít na stranu 1
 

produktový tip

Parexyl

Parexyl pro děti Dětská zubní pasta s fluórem je určena dětem od prvních zoubků až do ukončení výměny mléčného chrupu za stálý. Doporučený způsob použití je nejméně dvakrát denně.